Fotka pochází z doby, kdy jsme prožívali první porevoluční euforie. Sice se stále ještě stály fronty na kdeco, ale najednou se mohlo cestovat a svobodně o všem mluvit. Mě tehdy ale jako ročního špunta spíše zajímalo to, že mě lezou první zoubky a bolí to. Na fotce jsem já v pleteném čepečku, který se dnes sice už nenosí, ale před třemi desítkami let byl v módě. Na klíně mě drží můj milovaný děda a vedle sedí jeho maminka moje prababička, která měla spolu s pradědou v letech 1930–1952 v Šaraticích koloniál podobný tomu, jako měl pan Bajza v Bylo nás pět.

9 Sdílet